Můj příběh

Nechtěl jsem, aby lidé viděli, co se děje ve chvíli, kdy za člověka začne rozhodovat hazard. Proto jsem dlouho mlčel.

Začátek, který vypadal nevinně

Byl jsem kluk, který měl své plány, školu a hokej. Hazard do mého života vstoupil nenápadně. Zpočátku to vypadalo jako zábava, kterou mám pod kontrolou. Jenže postupně bylo hraní častější, prohry větší a sliby, že už nikdy nebudu hrát, se opakovaly stále dokola.

To nejhorší nebyly peníze

Navenek jsem fungoval, pracoval a snažil se působit jako člověk, který má všechno pod kontrolou. Ve skutečnosti jsem se propadal hlouběji. Dokázal jsem přijít o obrovské částky a zároveň před blízkými skrývat, co se děje. Strach, výčitky a lži postupně zasáhly moje vztahy i důvěru.

Nejtěžší bylo přiznat si, že sám už to nezvládnu. Když jsem rodině řekl pravdu, bál jsem se její reakce. Právě podpora nejbližších ale sehrála zásadní roli v tom, abych mohl začít znovu.

Život po posledním spinu

Vyhledal jsem pomoc, přijal kontrolu nad financemi a udělal konkrétní kroky, které mi pomáhají nevracet se k hraní. Dnes už více než dva roky nehraju. Neznamená to, že se minulost dá vymazat. Znamená to, že už nemusí rozhodovat o každém mém dalším dni.

Projekt POSLEDNÍ SPIN vznikl proto, aby lidé, kteří podobnou zkušeností procházejí, věděli, že o ní mohou otevřeně mluvit. Bez odsuzování a bez zázračných slibů.